1 mg/l je 1000 µg/l. dKH není ani jedno z toho, dokud nepřepočítáváš alkalitu, a pH se nepřevádí vůbec.
fotometr měří jednotku na displeji. Rozsah, ve kterém má tahle metoda smysl, je mg/l, µg/l nebo dKH podle metody. Reakce stojí na tomhle: ta, kterou přístroj má. Reagencie, která k ní patří, je ta, která k metodě patří. Voda, ke které to sedí, je bazén i mořské akvárium. Mimo tuhle otázku přístroj neumí převést pH na alkalitu.
Číslo na displeji je světlo po reakci, přepočtené kalibrací v fotometr. Není to pocit z vody, není to dávka chemie a není to rozbor. Když se výsledek trefí do rozsahu mg/l, µg/l nebo dKH podle metody, máš koncentraci ve vzorku, který jsi právě nalil. Když se netrefí, máš konec stupnice, nebo nulu, a obojí se má opakovat dřív, než se podle toho sáhne na kbelík.
Co si z fotometr odneseš
| Přístroj | fotometr |
|---|---|
| Co měří | jednotku na displeji |
| Rozsah metody | mg/l, µg/l nebo dKH podle metody |
| Metoda | ta, kterou přístroj má |
| Reagencie | ta, která k metodě patří |
| Kde se bere | bazén i mořské akvárium |
| Co tím nezjistíš | převést pH na alkalitu |
pH a alkalita fotometr neudá jednou tabletou
fotometr měří jednotku na displeji v rozsahu mg/l, µg/l nebo dKH podle metody. pH je, jak je voda kyselá nebo zásaditá v okamžiku měření, často fenolovou červení. Alkalita je kyselinová neutralizační kapacita, u sladké vody v mg/l jako CaCO3, u moře někdy v dKH. Vysoké pH neříká vysokou alkalitu a naopak. Metoda ta, kterou přístroj má a reagencie ta, která k metodě patří patří jen k jedné z těch otázek.
V bazénu alkalita drží pH. Když pH druhý den uteče, chlorový fotometr to nevysvětlí. Ve vířivce je to stejné, jen rychlejší. V mořském akváriu se alkalita hlídá kvůli útesu, ne kvůli tomu, aby voda „nebyla jako bazén“. fotometr neumí převést pH na alkalitu.
Když jde o bazén i mořské akvárium, zapiš si jednotku. Převod mg/l CaCO3 na dKH je přepočet alkality, ne přepočet pH. Kdo do sešitu napíše jen „8,2“ bez toho, jestli je to pH, neví za týden nic.
Postup se sáčkem u fotometr
Checker fotometr je jednoparametrový: jednotku na displeji, rozsah mg/l, µg/l nebo dKH podle metody. Do kyvety, která k němu patří, nabereš vzorek, nuluješ bez reagencie a pak přidáš sáček ta, která k metodě patří. Stříhat sáček špinavými nůžkami a sypat prášek přes mokré prsty přidá chybu, kterou metoda ta, kterou přístroj má nezná. Prášek musí být suchý. Spečený, navlhlý sáček vyhoď.
Kyvetu zavři a nech reakci doběhnout. Otři sklo. Číslo na displeji je absorbance přepočtená kalibrací tohoto Checkeru, ne „barva jako včera“. Pod spodní hranicí uvidíš nulu, nad horní konec stupnice. Ani jedno není důvod ředit vzorek kohoutkovou vodou, pokud to návod výslovně nedovoluje.
Sáček od HI701 nepatří do HI711 a sáček od sladkovodní metody nepatří do mořské. fotometr neumí převést pH na alkalitu. Když jde o bazén i mořské akvárium, je síla Checkeru v tom, že měří pořád stejnou otázku. Slabina je v tom, že druhou otázku nepoloží.
Stejný fotometr za týden: co musí být stejné
Sérii měření jednotku na displeji srovnáš jen tehdy, když se nemění postup. Stejný fotometr, stejná metoda ta, kterou přístroj má, stejný typ reagencie, stejné místo odběru, stejné nulování. Rozsah mg/l, µg/l nebo dKH podle metody je stupnice, ne povolení měnit kyvetu. Jakmile jednou měříš tabletou, podruhé proužkem okem a potřetí sáčkem do jiného Checkeru, nemáš trend. Máš tři různé metody, které se jmenují podobně.
Když jde o bazén i mořské akvárium, voda se mění rychleji než paměť. Zapiš čas, místo a jestli vzorek stál. U bazénu napiš, jestli svítilo slunce a jestli jsi měřil volný, nebo celkový chlor. U studny napiš, jestli pršelo a jestli bereš po odtočení, nebo první ránu z potrubí. U kotelny napiš, jestli je to okruh, nebo kalník po odstávce. fotometr ty okolnosti na displej nepíše.
Když se postup drží a číslo jednotku na displeji uteče, teprve potom má smysl řešit vodu. Když se postup nedrží, nejdřív oprav měření. Přístroj fotometr je v tomhle nudný schválně: pořád stejné světlo, pořád stejná reakce, pořád stejná otázka.
Nulování, bez kterého fotometr měří špatnou nulu
fotometr neporovnává barvu s papírovou škálou. Změří, kolik světla projde kyvetou po reakci, a přepočte to na jednotku na displeji. Než do vzorku dáš reagencii, musí přístroj vidět stejnou vodu bez barvy reakce. To je nula, blank. Když nuluješ prázdnou kyvetu, vodu odjinud, nebo včerejší obarvený vzorek, další číslo vyjede od špatného základu. U jednotku na displeji pak působí jako výsledek chemie, i když je to jen špatné světlo na startu.
Nulu dělej na té vodě, kterou budeš měřit, ve stejné kyvetě, se kterou budeš pokračovat. Otři sklo, ať na stěně není kapka, otisk ani krém. Víčko musí sedět. U přístrojů s víc komorami se nula nedělá před každou komorou jinou vodou, pokud to návod výslovně nechce. U jedné kyvety platí pořadí: čistý vzorek, nula, pak teprve ta, která k metodě patří.
Rozsah mg/l, µg/l nebo dKH podle metody má smysl jen uvnitř metody. Nula mimo postup ho nerozšíří. Když fotometr po správné nule pořád nesedí s tím, co od vody čekáš, nejdřív vyměň reagencii a opakuj odběr. Číslo samo neříká, kolik chemie dolít.
Kyveta u fotometr je součást metody
Světlo u fotometr jde sklem. Škrábanec, mléčný film a kapka na boku přidají rozptyl, který přístroj neumí označit jako špínu. Připíše ho parametru jednotku na displeji. Proto se kyveta bere za víčko, ne za optickou stěnu, a před měřením se otře suchou utěrkou, která nepouští vlákna. Papírový ubrousek, který se rozpadne, je horší než mokrý prst.
Kyveta od fotometr není univerzální nádobka do jiného fotometru. Jiný průměr, jiná délka dráhy světla a jiná vlnová délka znamenají jinou kalibraci. Když do fotometr vložíš kyvetu z jiné sady, číslo může vyjet, ale k metodě ta, kterou přístroj má nepatří. Stejně tak reagencie: ta, která k metodě patří. Barva, která vznikne „nějakou“ tabletou, není důkaz, že fotometr měří jednotku na displeji.
Po měření kyvetu vypláchneš vodou, ne chemikálií naslepo. Zaschlá reagencie v rohu příštího vzorku posune nulu. Když jde o bazén i mořské akvárium, stačí jeden špatný odběr, aby další série vypadala, že se změnila celá voda.
Zákal a barva vody nejsou jednotku na displeji
Fotometr fotometr vidí úbytek světla. Zákal, rez, písek, řasa i žlutá voda uberou světlo podobně jako barva reakce. Přístroj nemá tlačítko „tohle je kal“. U jednotku na displeji v rozsahu mg/l, µg/l nebo dKH podle metody proto měříš vzorek, který je na pohled srovnatelný s tím, na čem jsi nuloval. Když je voda po dešti mléčná, nech hrubý kal sednout, nabírej z prostředku, ne ze dna, a kyvetu neplň pěnou.
Nulování kalnou vodu neodstraní. Jen řekne, že tahle kalná voda je nula. Reakce potom přidá svou barvu nad ten kal. Někdy to sedí, někdy je zákal tak vysoký, že se do rozsahu metody nevejdeš. Pak fotometr nepotřebuje „přesnější režim“, ale čistší odběr, nebo jinou metodu. Filtrace přes náhodný filtr bez návodu umí parametr z vody odebrat — železo a zákal na filtru zůstanou a v kyvetě už nejsou.
fotometr neumí převést pH na alkalitu. Když číslo jednotku na displeji sedí a voda pořád vypadá špatně, hledá se druhá příčina, ne silnější reagencie do stejné metody.
Reagencie k fotometr má šarži a stáří
Metoda ta, kterou přístroj má stojí na tom, že reagencie zreaguje. Prošlý sáček, navlhlá tableta nebo prášek z otevřené lahvičky bez víčka dají slabou barvu, nebo žádnou. fotometr pak ukáže nulu nebo číslo dole v rozsahu mg/l, µg/l nebo dKH podle metody, i když jednotku na displeji ve vodě je. Nejdřív ber novou reagencii ze stejné metody. ta, která k metodě patří Patří do sucha, zavřené, mimo slunce na parapetu.
Tableta do jiného přístroje není „to samé, jen od jiné značky“. DPD na volný chlor není metoda na železo. Fenolová červeň na pH není alkalita. Sáček Hanna Checkeru nepatří do kyvety PoolLabu a tableta Lovibond nepatří do Checkeru, i když obojí na obalu zmiňuje podobný parametr. Kalibrace je v fotometr, chemie musí být ta, pro kterou ji výrobce napsal.
Když dojdou reagencie, dokupuje se sada k fotometr a k jednotku na displeji, ne univerzální kelímek z drogerie. Kapkový tester vedle fotometru může sloužit jako hrubá kontrola, ale jeho barva se do fotometr nepřenáší.
Kraj rozsahu mg/l, µg/l nebo dKH podle metody není malá nepřesnost
Metoda v fotometr platí uvnitř rozsahu mg/l, µg/l nebo dKH podle metody. Pod spodní hranicí přístroj často ukáže nulu, i když stopa jednotku na displeji ve vodě je. Nad horní hranicí číslo přestane růst, bliká chyba rozsahu, nebo se hodnota tváří jako strop metody. To není „hodně“. Je to konec stupnice. Ředit vzorek vodou z kohoutku, aby ses vešel do rozsahu, smíš jen když to metoda výslovně dovoluje a počítáš s ředěním. Jinak naředíš i jednotku na displeji a číslo je o něčem jiném.
Když jde o bazén i mořské akvárium, lidi ten strop čtou jako přesný výsledek a podle něj sahají na chemii. fotometr k tomu návod nedává. Říká jen, že jednotku na displeji je v metodě, nebo mimo ni. Mimo ni vezmi metodu s jiným rozsahem, ne druhou kapku stejné reagencie do stejné kyvety.
Jednotky si nepleť. Miligram na litr, mikrogram na litr a stupeň dKH nejsou tři názvy téhož. Když opisuješ číslo z fotometr, opiš i jednotku z displeje, ne tu, kterou má kamarád u jiného přístroje.
Odběr pro fotometr: odkud voda skutečně je
Výsledek (jednotku na displeji) platí pro vodu v kyvetě, ne pro celý bazén, celou studnu nebo celý okruh. Když jde o bazén i mořské akvárium, rozhoduje místo. Z hladiny, kam svítí slunce, ze dna, kde leží kal, z kohoutku za filtrem a z vypuštěného kalníku dostaneš čtyři různé vzorky. fotometr je všechny změří stejně poctivě. Špatně je číst je jako jedno číslo „vody“.
Nádobka na odběr má být čistá od minulé reagencie. Stačí jedna kapka DPD nebo železitého reagentu v kanystru a další nulování je mimo. Kyvetu plň tak, aby v optické dráze nebyla bublina. Bublina ubere světlo podobně jako barva. U ta, kterou přístroj má nech reagencii doběhnout čas z návodu. Měření v půlce reakce je jiné číslo než měření na konci, a fotometr nepozná, že jsi spěchal.
Vzorek, který stojí hodinu na slunci, už není ten odběr. Chlor klesá, zákal se sráží, teplota uteče. K fotometr patří měření hned po odběru, ne „večer z lahve“.